Současná (a dlouhotrvající) krize českých lesů a lesnictví vyvolala ohlas vědců z různých oborů. Jejich stanovisko k tomuto stavu si můžete přečíst zde. Akademie věd ČR vydala tiskovou zprávu, ke které byla dnes svolaná tisková konference. Botanický ústav zde zastupoval vedoucí oddělení Radim Hédl. Jeho vyjádření týkající se biologických aspektů si můžete přečíst níže.
Hospodaření a funkční i biologická rozmanitost našich lesů
České lesy zažívají období velké nestability zapříčiněné aktuální kůrovcovou kalamitou. Hospodářsky motivovaný tlak na lesy je nicméně chronický a je proto načase změnit chápání lesů primárně jako ekonomického zdroje.
Zásadní význam má biologická rozmanitost. Jde o záležitost důležitou z mnoha pohledů, které se dají shrnout pod pojem funkce lesa. Například ve světle současné kůrovcové kalamity jde o odolnost vůči narušení čili disturbancím. To samé platí pro genetickou diverzitu, což je vlastně jedna z úrovní biodiverzity obecně.
Podpora biologické rozmanitosti je skutečně zásadní kvůli zachování funkčnosti lesů. Druhová pestrost ve stromovém nadrostu se bezprostředně odráží v druhové diverzitě lesního podrostu a to samé platí pro ostatní skupiny organismů. Současný kolaps jehličnatých kultur je přímým důsledkem dlouhodobého ignorování významu biologické rozmanitosti lesa, konkrétně dřevin.
Hlavním principem stabilizace lesů je z biologického pohledu diverzifikace přístupů k nakládání s nimi. Legislativa by měla umožnit hospodářské způsoby a postupy, které podporují různorodost druhů a společenstev. Týká se to různých skupin organismů na všech prostorových měřítcích – jak na malé prostorové škále jednotlivých porostů, tak na krajinné úrovni.
Kde vidíme hlavní faktory ohrožující biodiverzitu lesů:
- Lesy jsou pěstovány zemědělským způsobem. To znamená, že stromy jsou vysazovány, po předepsanou dobu pěstovány a následně sklízeny. Tento přístup redukuje a mění genetickou diverzitu dřevin a v důsledku toho i lesního podrostu, který v našich lesích tvoří hlavní část biodiverzity rostlin. Lesy by měly být obnovovány v co největší míře z přirozeného zmlazení, kterého je v běžném lese spousta; tím se chrání přirozená genetická diverzita dřevin. Současná legislativa však nutí hospodáře vysazovat předpěstované sazenice, které je třeba nákladně ošetřovat a chránit před zničením zvěří.
- Lesy dlouhodobě stárnou a tmavnou. To je velký problém u lesů nižších poloh, zhruba do 500 m nad mořem. Důsledkem je dlouhodobý úbytek světlomilných druhů, které tvoří hlavní část biodiverzity důležitých skupin organismů včetně rostlin a hmyzu. Trend dlouhodobého nárůstu biomasy a „zahušťování“ lesů je doložen v Evropě nebo Severní Americe. Kvůli podpoře diverzity světlomilných lesích organismů je třeba rozvolnit pojetí lesa výhradně jako zapojeného porostu dřevin, jak vyplývá z české legislativy. Celosvětově je les definován podstatně méně striktně, viz definice FAO.
- V lesích chybí mrtvá dřevní biomasa. Na ni je vázána další velká část biodiverzity, například hub včetně lišejníků, nebo i bezobratlých a mechorostů. Je třeba nechávat více mrtvého dřeva, v hospodářských lesích zbytků po těžbě stromů, případně přestárlých stromů.
- Chronickou zátěží jsou emise dusíku. Zdrojem je spalování fosilních paliv včetně dopravy. Setrvalý přísun dusíku z ovzduší má za následek zvyšování úživnosti lesů a dlouhodobý úbytek biologické rozmanitosti. Během 20. století ubyly živinami chudé lesy a celé spektrum druhů na ně vázaných. Zvýšená úživnost lesů naopak podporuje šíření nepůvodních druhů, potenciálně invazních.