Vzpomínka na RNDr. Elišku Rybníčkovou, DrSc.
In Memoriam
RNDr. Eliška Rybníčková, DrSc.
15. 12. 1932 – 10. 9. 2015
Neradi se smiřujeme se skutečností, že nás ve věku nedožitých 83 let opustila významná osobnost československé kvartérní palynologie, vážená paní doktorka Eliška Rybníčková.
Narodila se 15. prosince 1932 v Olomouci jako Eliška Coufalová – prvorozená dcera okresního soudce a učitelky. Válečné osudy, zvláště skon jejího otce v koncentračním táboře v Osvětimi, poznamenaly těžce nejen její dětství, ale i život celé rodiny.
Zahájení kariéry
Eliška zahájila školní docházku ve Frenštátě pod Radhoštěm a dokončila ji ve Valašských Kloboukách v roce 1946. Po absolvování Masarykova reálného gymnázia ve Vsetíně (1951), kde maturovala s vyznamenáním, byla přijata ke studiu oboru biologie na Přírodovědnou fakultu MU v Brně. V průběhu studia se Eliška začala specializovat na odbornou botaniku, konkrétně na geobotaniku a rostlinnou systematiku, a studium zakončila v roce 1956 diplomovou prací Ekologie lesních a rašelinných mechorostů vzhledem k jejich vodní retenci. V následujícím roce získala titul doktora přírodovědy (RNDr.) v oboru botanika.
Vědecký vzestup a založení paleoekologické pracovní skupiny
Na místo asistentky do Geobotanické laboratoře Československé akademie věd v Brně nastoupila hned po promoci. Tady začala její elitní vědecká kariéra a v Brně pracovala až do svého odchodu na penzi (1998). V říjnu roku 1957 byla přijata vedoucím této laboratoře Doc. Dr. Janem Šmardou do vědecké výchovy – interní aspirantury v oboru geobotanika a rostlinná systematika, do kterého byl zahrnut i podobor kvartérní paleogeobotanika a palynologie. Pro tuto specializaci nebyl v bývalém Československu školitel, avšak v Polsku, konkrétně v Institutu Botaniki PAN v Krakově, byl obor palynologie na vzestupu. Paní doktorka tam v roce 1958 získala devítiměsíční stáž u akademika W. Szafera a u paleobotanika prof. A. Środoně. Interní aspiranturu úspěšně ukončila v roce 1961 obhajobou palynologické disertace na téma Vývoj vegetace v jižní části Českomoravské vrchoviny. V roce 1962 byla doktorce Rybníčkové přiznána vědecká hodnost kandidáta biologických věd (CSc.). V následujícím roce odjela na tříměsíční stáž k zakladatelům moderní pylové analýzy prof. J. Troels-Smithovi a prof. J. Iversenovi do Nationalmuseet er Danmarks, København.
Po absolvování aspirantury byla paní doktorka pověřena vytvořením paleogeobotanické pracovní skupiny a palynologické laboratoře, kooptované později do Ekologického oddělení Botanického ústavu Československé akademie věd (BÚ ČSAV) v Brně pod vedením prof. RNDr. Mileny Rychnovské, DrSc., kde se soustředil výzkum a studia vegetačního vývoje ekosystémů v pozdním glaciálu a holocénu metodou pylové a makrozbytkové analýzy. Paleogeobotanická pracovní skupina byla později přejmenována na paleoekologickou skupinu. V jejím kolektivu pracoval také ing. J. Kyncl, který patřil k průkopníkům dendrochronologie.
Své pracovní úspěchy v oboru palynologie související s vývojem vegetace v jižních Čechách, na Českomoravské vrchovině, na jižní Moravě, v Orlických horách, Hrubém Jeseníku, ale i na Slovensku v Západních Karpatech, Tatrách, Kremnických vrších a na Oravě prezentovala paní doktorka na mnoha zahraničních konferencích, mezinárodních akcích a pracovních pobytech na různých institucích, kam byla zvána. Během pobytu v rakouském Innsbrucku přispěla svými pyloanalytickými výzkumy na rašeliništi v Obergurglu k poznání vývoje alpské vegetace. Své četné vědecké zkušenosti zúročila v roce 1987, kdy obhájila doktorskou disertaci na téma Dřeviny a vegetace Československa v nejmladším kvartéru (Paleogeobotanická studie), za kterou získala jednu z nejvyšších hodností v Akademii věd, titul doktorky biologických věd (DrSc.). Celkem publikovala více než 110 původních vědeckých prací. Poslední publikace paní doktorky Rybníčkové byla věnována jihomoravskému würmskému interstadiálu na lokalitě Bulhary (2014).
Terénní zkušenosti
Paní doktorka se podílela na přípravě publikace Geobotanické mapa ČSSR (1968). Přínosem tohoto „mapování“ bylo vyhledávání rašelinišť k odběru rašelinných profilů pro pylovou a makrozbytkovou analýzu. Nakonec bylo nashromážděno asi 400 rašelinných profilů z celého tehdejšího Československa a to nejen z vrtů, které byly ovzorkovány v intervalu 2.5cm do neprodyšných igelitových sáčků s názvem lokality a hloubkou odebraných vzorků, nýbrž také z kopaných sond uložených jako monolity v hliníkových pozinkovaných krabicích. Tyto původní profily, z nichž některé pocházejí již ze zaniklých lokalit, jsou nyní deponovány na Oddělení vegetační ekologie Botanického ústavu Akademie věd České republiky (BÚ AVČR) v Brně a slouží dodnes paleoekologům k vědeckému bádání.
Evropské projekty
Paleoekologická pracovní skupina se pod vedením paní doktorky dostávala do povědomí nejprestižnějších paleoekologických laboratoří, oddělení a pracovních skupin v Evropě. Pracovní a přátelské kontakty navázala paní doktorka především s paleoekologickou skupinou v Krakově, zejména s prof. Dr. hab. Magdalenou Ralskou-Jasiewiczovou, a v Bernu s prof. Brigitou Ammann. Častým hostem na Botanickém ústavě v Brně byl i prof. B.-E. Berglund (Lunds Universitet, Švédsko), prof. H. J. B. Birks (Universitetet i Bergen, Norsko), prof. Y. Vasari (University of Helsinki, Finsko), prof. K.-E. Behre (Niedersächsisches Institut für historische Küstenforschung, Wilhelmshaven, Německo) a prof. J. Troels-Smith (Nationalmuseet er Danmarks, København, Dánsko).
Paleoekologické úkoly, navazující většinou na pětileté programy Rady vzájemné hospodářské pomoci, byly převážně zahrnuty do evropského mezinárodního vědecko-výzkumného programu geologických korelací UNESCO – IGCP pod názvem Paleohydrologické změny v temperátní zóně v posledních 15 000 letech (Projekt 158b – jezera a rašeliniště). Tento program paní doktorka vedla jako národní koordinátorka projektu. Závěrečná česká syntéza, na které se podíleli svými výsledky všichni členové paleoekologické pracovní skupiny, byla následně knižně opublikována v roce 1986 (Palaeoecological Events during the last 15 000 years. Regional Syntheses of Paleoecological Studies of Lakes and Mires in Europe).
O vysokém vědeckém standardu paní doktorky svědčí i to, že byla v roce 1982 na světovém kongresu International Union for Quaternary Science (INQUA) v Moskvě zvolena sekretářkou Holocenní komise této mezinárodní organizace. Kromě toho byla aktivní členkou několika zahraničních vědeckých organizací a pracovních skupin a čestnou dopisující členkou Societas pro Fauna et Flora Fennica.
V červnu 1989, v době totality před „sametovou revolucí“, paleoekologická pracovní skupina pod vedením paní doktorky uspořádala významnou mezinárodní konferenci 12th International Meeting of the European Quaternary Botanists (12th IMEQB, Czechoslovakia), která pozdvihla kredit československého palynologického výzkumu kvartéru. Pozvaným západoevropským botanikům byly prezentovány formou týdenní terénní exkurze po celém Československu referenční paleoekologické lokality.
Díky vědeckému úsilí paní doktorky byly pylově analyzované profily z pozdního glaciálu a holocénu z ČR začleněny do projektu Evropské pylové databáze (European Pollen Database, EPD, hlavní řešitel Dr. J.-L. de Beaulieu, Laboratoire de Botanique historique et Palynologie, Université St. Jerôme Marseille III – Aix en Provence, France). Pro EPD bylo potřeba v letech 1991 – 1995 digitalizovat všechny písemné pylové záznamy a protokoly (software TILIA) a vybavit paleoekologickou pracovní skupinu v Brně potřebným počítačovým zařízením.
Národní grantové projekty
Po roce 1990 se paní doktorka aktivně účastnila několika na sebe navazujících paleoekologických projektů Grantové agentury ČR: Srovnávací studia o vývoji vegetace Českého masívu, Karpat a Alp (1993–1995, GA204/95/1185), Syntéza dosavadních výsledků studií o historii vegetace a přírodního prostředí Českého masivu, Karpat a Alp v posledních 15 000 letech (1996–1998, GA206/96/0531), Svahová prameniště moravskoslovenského pomezí – flóra, vegetace, stanoviště a vývoj v mladším holocénu (1999–2001, GA 206/99/1240) a Ekologie a paleoekologie prameništních mokřadů západní části Karpat (2002–2004, GA206/02/0568).
Česká pylová informační služba
K dalším významným projektům paní doktorky Rybníčkové patří koordinování a spoluzaložení České pylové informační služby (PIS) v roce 1992 s regionálním centrem v Brně. Tato služba funguje dodnes a zabývá se sledováním koncentrace pylu případně i jiných biologických objektů v ovzduší. Zpracované údaje slouží lékařům i pacientům ke zkvalitnění léčby alergií. Paní doktorka pořádala v rámci této služby školící kurzy pro pylové analytiky zaměřené speciálně na aeropalynologii; na současné pylové opady.
Pedagogická činnost
Význam paní doktorky Rybníčkové pro studium palynologie pozdního glaciálu a holocénu je třeba připomenout také v kontextu tehdejší doby. Do roku 1989, kdy se kvartérní palynologie u nás nepřednášela na žádném typu vysokých škol, poskytovala odbornou radu a vedení laskavě všem, kdo projevil zájem o mikropaleobotaniku. V roce 1990 začala externě přednášet palynologii a vést praktická cvičení k determinaci pylových zrn a spór na Přírodovědné fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Svými akademickými přednáškami vzbuzovala velký zájem široké veřejnosti.
K aspirantům paní doktory E. Rybníčkové patřili RNDr. Antonín Konětopský, RNDr. Vlasta Jankovská, CSc. a RNDr. Marie Peichlová a PhDr. Helena Svobodová Svitavská, CSc. Paní doktorka také vedla řadu diplomových prací a zahraničních aspirantur.
I přes svůj emeritní věk stále patřila k znamenitým a vyhledávaným odborníkům pro obor kvartérní botanika a palynologie. Mezi lety 2005 až 2015 zajišťovala pro Oddělení vegetační ekologie BÚ AVČR a pro Ústav botaniky a zoologie Masarykovy univerzity v Brně konzultační a pedagogickou činnost.
Měli jsme ji rádi.
Autorka textu: Helena Svobodová Svitavská, Autorka fotky: Barbora Werchan
Reference: Z. Neuhäuslová: RNDr. Eliška Rybníčková, DrSc. – 60 let. Preslia, Praha, 64: 257-261, 1992